Kdysi dávno, na okraji jedné zahrádky, bydlela malá šedivá myška jménem Mína. Mína byla veselá, rychlá a hlavně – měla obrovskou slabost pro jahody. Jakmile se na záhonu objevily první červené plody, Mína se rozběhla, aby je obdivovala.
Jednou, když si chtěla jednu jahodu utrhnout, zastavila ji moudrá vrána, která seděla na plotě.
„Počkej, myško! Víš vůbec, co všechno jahody potřebují, aby vyrostly tak sladké a šťavnaté?“
Mína se zamyslela, zakroutila vousky a vrána se usmála:
„Dám ti hádanku. Když ji uhádneš, povím ti tajemství jahodové zahrádky.“
A vrána začala hádat:
„Když chceš jahody mít,
musí v zemi kořeny pít.
Sluníčko je pohladí,
déšť jim žízeň zahání.
Co je to?“
Myška přemýšlela, chvíli běhala dokola a pak vykřikla:
„To je přece voda a sluníčko!“
„Správně,“ zaskřehotala vrána. „Jahody potřebují dobrou zem, vodu a hodně světla. Když se o ně lidé hezky starají – plejí plevel, zalévají je a dávají jim prostor – vyrostou ty nejkrásnější plody.“
Od té doby Mína každé ráno obcházela záhon a radovala se, jak jahody rostou. A když některá dozrála, děkovala sluníčku, vodě i šikovným rukám zahradníka.
A tak měla nejen plné bříško, ale také věděla, že sladká odměna přichází jen tehdy, když se o přírodu dobře staráme.
👉 Co myslíte, děti? Kdo se stará o vaše jahody na zahrádce nebo na balkoně?